Pevně si pamatuji jednu příhodu z předválečných let pedagogické fakulty. Dva studenti se hádali. Oba jsou Jakuti: jeden je z centrálního Meginského ulusu, druhý ze vzdálených břehů Ochotska, který se před pár lety stal součástí nově vzniklého Dálného východu. Spor se už přikláněl ve prospěch chlapíka Meginského. Zde přímořský obyvatel vztekle hodil svůj poslední neodolatelný trumf:
– Proč s ním mluvit! Pochopí?! Není to Sakha, ale Yakut!
V těchto slovech bylo tolik pohrdání a opovržení, že Meginian okamžitě zmlkl.
Faktem je, že v pasu Dálného východu bylo ve sloupci „národnost“ napsáno „Sakha“ a v pasu občana Meghina „Yakut“.
Jakutové, turkický kmen, který se kdysi odtrhl od svých příbuzných, si od pradávna říkali „Sakha“. Slovo „Jakut“ je čistě Evenki původu. Evenkové nazývají Jakuty „eko“. Tato přezdívka Jakutů existuje mezi Evenky dodnes. „První Rusové o Jakutech,“ napsal zakladatel naší literatury a lingvista A.E. Kulakovskij ve své práci „O původu slova Jakut“ zazněl z jižního Tungusu pod uvedeným názvem „eko“. Ale ruský jazyk, jak víte, nemá rád cizí zvuk „e“ na začátku slov a kozáci ho nahradili zvukem „ya“ nebo „ya“ – ukázalo se „yako“. Potom ke slovu přidali svou koncovku „ut“, což se ukázalo jako „jakut“. Koncovku „ut“ dostaly i další národnosti: Ale-ut, Tele-ut, Lum-ut atd.
Ve třicátých letech jsme pak my, kteří jsme poprvé přišli do města ze vzdálených tajgských ulusů a kteří jsme si dosud říkali jen „Sakha“, shledali slovo „Jakut“ adresované nám neobvykle divoké a dokonce hluboce urážlivé. Pokaždé nám to vyvolalo vnitřní chvění a nepříjemné mrazení.
A zřejmě nejen mezi námi, mladými lidmi, ale i mezi všemi lidmi. Ještě ve dvacátých letech, přesněji v roce 1924, jeden z našich prvních významných vědců G.V. Ksenofontov nejprve vznesl otázku potřeby nahradit slova „Jakut“, „Jakutsko“ slovy „Sakha“, „Sakhaada“. Stejný návrh s určitou obměnou předložil slavný veřejný činitel V.I. Leontyev.
Ústavní komise pod prezidiem YACIK na svém zasedání 27. listopadu 1924 projednala tuto „mimořádně důležitou otázku“ as ohledem na to, že si Jakutové říkají „Sakha“, že slovo „Jakut“ je založeno na jakutském kořeni. , a proto je Jakutům zcela cizí a že „jiné národnosti, jako jsou Zyryané (Komi), již nahradily své jméno novými slovy, která jsou založena na kořeni slova vypůjčeného z jejich rodného jazyka,“ rozhodl začít diskutovat o problému nahrazení slova „jakut“ slovem kmenem „sakha“.
Zatímco diskuse probíhala v tisku, přišly události let 1927-1928. Místo toho, co se očekávalo, byla vydána další rezoluce – rezoluce Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků ze srpna 1928 „O situaci v jakutské organizaci“. A začalo hromadné zatýkání a popravy bez soudu a vyšetřování. Široká a dosud bezprecedentní vlna krvavých represí smetla všechny, kdo kdy měli byť jen sebemenší spojení s problémy národního rozvoje. A samozřejmě se nikdo neodvážil o tom nejen mluvit, ale ani o tom přemýšlet.
Mezitím se v té době, zejména na počátku třicátých let, mnoho národů osvobodilo od jmen národnosti, která jim byla kdysi násilně vnucena, a přijali rodná jména, která jim byla blízká, takže z bývalých Tungů se stali Evenkové, z Lamutů se stali Evenové. , Samojedi se stali Něnci atd. .
V souvislosti s přípravou nové Ústavy SSSR v polovině třicátých let opět rostly naděje. V roce 1936 předsednictvo Ústředního výkonného výboru Jakutské autonomní sovětské socialistické republiky vytvořilo vládní komisi pro vypracování návrhů na nahrazení názvu republiky slovem s kmenem „sakha“. Na této práci se podílel Ústav jazyka a literatury při Radě lidových komisařů YASSR. V tisku se objevily první, velmi opatrné články. A. Vypukl rok 1937, krvavá bakchanálie začala znovu. A „tato nesmírně důležitá záležitost“ jako by navždy utichla.
Říká se, že člověk si časem zvykne na všechno. Pro mě, sedmdesátiletého muže, jehož bystrost vnímání je již dávno otupělá, je čas si na to zvyknout a zvyknout si na slova „Jakut“ a „Jakutsko“ opakovaná stokrát denně tiskem i ústně. Ale pokaždé ve mně vyvolají, možná ne v takové míře jako v mládí, vnitřní protest, pocit jakési méněcennosti.
A nebudu se skrývat, byl jsem zahořklý a zraněný, když se zasedání Nejvyšší rady rozhodlo pojmenovat naši suverénní republiku „Jakutsko-Sakha SSR“. Noviny Komsomolskaja Pravda zcela správně nedávno napsaly: „Jakutsko-Sakha je totéž jako ropa. Kdyby byla naše republika před dvěma lety „Jakutsko-Sakha SSR“, řekl bych „hloupý vtip“. Jenže, bohužel, tentokrát nejde o vtip, ale o dekret nejvyššího orgánu republiky. Ale jak se budu jmenovat, zástupce lidí, kteří dali jméno republice? Jakut-sakha?
Přesto, kdo jsem: Sakha, Yakut nebo Yakut-Sakha?
Na tuto otázku odpovídám jednoznačně a neústupně, celou svou bytostí: “Jsem Sakha!”
Zdroj – Sofron Danilov,
Lidový spisovatel Jakutska, veřejná a politická osobnost.
1990 let
Ohodnoťte materiál: [rating-system-posts]
