Z domácích zvířat jsou pro Kurbani obětováni velbloudi, velký i malý dobytek. To znamená, že podle čtyř madhhabů je povoleno obětovat z domácích zvířat pouze tato zvířata. Velblouda nebo dobytek lze obětovat pro sedm lidí, ale malý skot lze porazit pouze pro jednu osobu.
Podle Abdulláha ibn Abbáse je sunnou obětovat jakékoli domácí zvíře, i když je to kuře nebo kohout. Proto pro lidi, kteří nemají možnost obětovat velblouda, dobytek nebo drobná hospodářská zvířata, by bylo podle jeho názoru lepší obětovat zabitím kohouta, kuřete, kachny, husy, krůty. („Bugyat al-mustarshidin“, str. 422; „Sharhu al-mafruz“, str. 203). Bajuriy píše, že jeho šejk radil chudým, kteří následovali Ibn Abbáse, aby pro Kurbaniho zabili alespoň kuře nebo kohouta, a také řekl, že jsou vhodní pro rituál ‘aqika.
Věk obětního zvířete
Velbloud, který je zabit pro Qurbani, musí být pětiletý. Skot (kráva, buvol) musí mít dva roky, kozy dva roky a ovce jeden rok. Pokud ovce dosáhla věku šesti měsíců a vypadly jí zuby, pak je vhodná i pro Qurbani. Věk obětovaného zvířete si můžete ověřit u prodejce zvířete. („Mavhibatu zil-fazli“, str. 685, sv. 4).
Vlastnosti obětního zvířete
Obětní zvíře musí být bez vad, které snižují množství masa zvířete nebo ho kazí. Je dovoleno obětovat zvíře, které nemá rohy nebo jsou zlomené (pokud nemá jinou vadu); také zvíře, kterému chybí některé zuby, ale není dovoleno porazit zvíře, kterému chybí většina nebo všechny zuby. Za vhodné pro tento účel se však považuje zvíře, které vyrostlo bez zubů. (“Sharhu al-minhaj“).
K obětování je vhodné i zvíře se špatným zrakem; jehož ucho je uříznuto; jehož ucho je utrženo, ale neutrženo; samice, i když rodila mnohokrát; nekastrovaný samec, zvíře s malýma ušima, ne zcela zdravé zvíře, mírně kulhající a málo živené.
Vhodné je zvíře, jehož oči slzí; zvíře se značkou; zvíře, které nevidí v noci, ale vidí ve dne.
Vhodné je zvíře, které se narodilo bez vemene, bez ocasu, bez tlustého ocasu.
Nevhodné je zvíře s mládětem v břiše, velmi hubené, velmi nemocné, s velmi slabým zrakem, velmi chromé („Sharhu al-mafruz“, s. 201-202), tedy pokud kulhá natolik, že zaostává za stádem nebo při hledání dobré trávy jsou před ním jiná zvířata.
Nevhodné je zvíře, kterému byla uříznuta byť jen malá část ucha, jazyka, vemene nebo ocasu.
Pokud si během oběti zvíře zlomí nohu nebo něco jiného, pak se toto zvíře stane nevhodným pro Qurbani. Vzteklé zvíře nebo zvíře, jehož jedno oko je slepé, se pro Qurbani také nehodí.
Nevhodné je i zvíře, které se narodilo bez ucha.
Vhodné je zvíře se zlomenými rohy, stejně jako s rohy, které po zlomení znovu narostly, pokud tím nezpůsobí poškození masa zvířete. Je však nežádoucí (karakha) porážet pro Qurbaniho zvíře se zlomenými rohy nebo dokonce bez rohů.
Podle madhhabu imáma Abu Hanifa je pro Qurbani vhodné zvíře, kterému je uříznuta méně než jedna třetina ucha.
Abu Yusuf řekl, že zvíře s méně než polovinou uříznutého ucha je vhodné pro Qurbani. Imám Kazi Hussein dal vyznavačům šafíjského madhhabu fatvu, že je přípustné porazit zvíře s uříznutou polovinou ucha, protože je obtížné najít zvíře s plnýma ušima (Bugyat, str. 423) .
Podle madhhabu imáma Abu Hanifa Je dovoleno porazit chromé zvíře (ale ne příliš chromé) a takové, které má uříznutou méně než jednu třetinu ocasu.
Je-li obtížné najít zvíře s plným uchem, pak mohou následovníci šafíjského madhhabu po madhhabu imáma Abu Hanify porazit zvíře, kterému je uříznuta méně než jedna třetina ucha. Ale v tomto případě by oběť měla být provedena během svátku, prvního a druhého dne Tashrik, protože je příliš pozdě na porážku zvířete třetího dne Tashrik podle madhhabu imáma Abu Hanify. (Bugyat, str. 423).
Typy zvířat preferované pro obětování
Nejpreferovanějším zvířetem pro oběť je velbloud, pak dobytek, pak ovce a pak kozy. Je vhodnější, aby člověk byl jedním ze sedmi lidí, pro které se poráží velbloud, než aby byl jedním ze sedmi, pro které se poráží dobytek.
Je lepší porazit jednu ovci, než být jedním ze sedmi, pro které se poráží velbloud nebo dobytek.
Je lepší porazit sedm ovcí, než obětovat jednoho velblouda nebo dobytek. Sedm ovcí je lepších než sedm koz. Pokud jde o barvu, nejpreferovanější barva je bílá, pak nažloutlá, pak šedá, pak červená, pak skvrnitá a pak černá. Samec má přednost před samicí. Samice, která neporodila potomky, má přednost před samcem, který se již mnohokrát pářil. Dobře živené zvíře je lepší než hubené zvíře. Jeden dobře živený beran je vhodnější než několik tenkých beranů. Mezi malými přežvýkavci je nejpreferovanější dobře živený bílý beran s velkými rohy. (“Al-Manhaju al-qavim“”Mavhibatu zil-fazli“, svazek 4, str. 682-684).
Zvíře, které má vysokou cenu, je výhodnější než stejné zvíře, které má cenu nižší. Například jeden beran koupený za tisíc rublů je výhodnější než tři berany, které dohromady stojí stejně. (“Mughni al-mukhtaj“, svazek 4, strana 360).
Čas na oběť
Podle madhhabu imáma al-Shafi’i oběť může být vykonána počínaje prvním dnem svátku oběti, po východu slunce a pokud po uplynutí této doby uplyne dostačující k vykonání krátké modlitby dvou rak’at a přečtení dvou krátkých kázání (khutbah). A tento čas trvá od svátku a všech tří dnů Tashriku až do západu slunce posledního třetího dne. Pokud je oběť provedena před nebo po uvedené době, pak se nepovažuje za qurbani. Pokud jde o nejvhodnější dobu pro oběti, je to období po sváteční modlitbě a čtení khutby až do poledne. Podle imámů všech čtyř madhhabů je tento čas pro obětování nejvhodnější.
Podle madhhabu Abu Hanifa Čas oběti začíná úsvitem svátku a končí druhým dnem Tashriq, kdy do večera zbývá málo času (Maghrib). Podle jeho madhhabu ti, kteří jsou ve městě, nesmějí před modlitbou Eid vykonat oběť. Lidé, kteří nejsou povinni vykonávat modlitbu Eid, žijící na farmách nebo malých vesnicích, mohou za úsvitu přinést oběť.
Pokud lidé omylem provedou sváteční modlitbu a oběť o den dříve, tedy v den Arafah, bude to v souladu s jeho madhhabem stačit.
Podle jeho madhhabu není radno vykonávat oběť v noci.
Pokud zvíře, které bylo zakoupeno pro obětování nebo bylo vyrobeno nazru, zůstane neobětované před koncem doby obětování a pokud toto zvíře zůstane naživu, pak madhhab imáma Abu Hanify, toto zvíře musí být zaživa dáno jako almužna. Pokud boháč neučiní oběť do konce času a pokud neměl zakoupené zvíře, měl by zaplatit chudým lidem cenu tohoto zvířete.
Podle madhhabu imáma Malika čas oběti přichází poté, co imám, který vykonal sváteční modlitbu a přečetl khutbah, sám vykoná oběť. Pokud jde o vypršení doby oběti, podle jeho madhhabu vyprší ve stejnou dobu jako podle madhhabu imáma Abu Hanify. To znamená, že podle madhhabu tří imámů vyprší čas oběti druhý den Tashriq (nepočítaje první svátek) při západu slunce. Proto je lepší, aby stoupenci madhhabu imáma al-Shafi’i přinesli oběť před uplynutím této doby, tedy před západem slunce druhého dne Tashriq.
Podle madhhabu imáma al-Shafi’i Není vhodné provádět oběť v noci (makruh).
Žádoucí činy a etika oběti
Se zvířetem, které je poraženo, by se mělo zacházet s lítostí. Zvíře je na místo porážky přivedeno opatrně a stejným způsobem by mělo být položeno.
Prorok (pokoj a požehnání s ním) řekl: „Když porážíte zvíře, udělejte to krásně a opatrně.“.
Při porážce je třeba zvíře oplotit, aby ho ostatní zvířata neviděla, a zejména mládě izolovat od matky.
Prorok (pokoj a požehnání s ním) viděl muže, který táhl zvíře, aby ho porazil, a držel ho za uši. Prorok (pokoj a požehnání s ním) mu řekl: „Uvolněte uši a veďte zvíře, držte ho za přední část krku.“.
Bodný nůž je nutné dobře nabrousit, aby nedošlo k mučení zvířete. Neměli byste brousit nůž před zvířetem. Prorok (pokoj a požehnání s ním) viděl, jak jeden muž položil zvíře na zem, položil mu nohu na krk a nabrousil nůž. Alláhův posel (pokoj a požehnání s ním) mu řekl: „Proč jste si ten nůž nepřipravili předem, chcete, aby neutrpěl jednu, ale několik mrtvých?“.
Jednoho dne zvíře uteklo od řezníka a přistoupilo k Prorokovi (pokoj a požehnání s ním). Řezník za ním přišel a začal ho tahat za nohu. Potom Prorok (pokoj a požehnání s ním) řekl zvířeti: „Posloucháte příkaz Alláha Všemohoucího“ a řekl řezníkovi: „A ty s tímto zvířetem zacházíš s milostí a opatrně vedeš zvíře na místo porážky“.
Jedna osoba řekla: “Ó posle Alláha (pokoj a požehnání s ním), když porážím zvíře, je mi ho líto“, Prorok (pokoj a požehnání s ním) mu odpověděl: „Prokážete-li slitování zvířeti, pak se nad vámi smiluje Všemohoucí Alláh“.
Při porážce bychom také měli vzdávat chválu Alláhu Všemohoucímu za to, že nám toto zvíře přiměl k poslušnosti. Je vhodné zvíře rychle porazit. Je nutné přeříznout dvě krční tepny spolu s hrdlem.
Při porážce má sunna dát zvířeti napít vody, položit ho na levý bok směřující ke qibla, svázat tři nohy a pravou zadní nohu nechat volnou. Není vhodné odstraňovat kůži zvířete, dokud se nepřestane pohybovat. Je vhodné, aby ten, za koho se obětuje, zvíře porazil vlastní rukou. Pokud se člověk nepíchne, tak je vhodné být alespoň přítomen. Pokud je oběť přinášena za ženu nebo za nezletilé děti, pak je žádoucí, aby byly přítomny.
Před porážkou zvířete je vhodné, aby člověk řekl následující modlitbu:
«Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar wa lillahil hamd. Bismillahi rrahmani rrahim. Inna salati va nusuki wa mahyaya wa mamati lillahi rabbil alamin la sharika lyahu wa bizalika umirtu wa ana minal-muslimin“.
Význam: “Alláh je veliký a všechna chvála jemu. Ve jménu Všemohoucího Alláha, který je milostivý k věřícím i nevěřícím v tomto světě a pouze k těm, kdo věří v Příští svět, provádím oběť. Moje modlitby, uctívání, můj život a smrt jsou v moci Alláha, Pána světů. Není s Ním žádný partner, bylo mi přikázáno uznat jednotu Alláha a jsem muslim“.
Poté je vhodné přečíst prorokovi slova požehnání (salavat) (pokoj a požehnání s ním):
«Allahumma salli ala sayyidina Muhammadin wa ala ali sayyidina Muhammadin wa sallim“.
Význam: “Ó můj Alláhu, požehnej a pozdravuj našeho Mistra Muhammada a rodinu našeho Mistra Muhammada!»
Pokud si přečtete salavat „kama sallayta“, bude to lepší.
Další:
«Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar. Allahumma haza minka wa ilayka fatakabbal minni“.
Význam: “Ach můj Alláhu! Dal jsi toto obětní zvíře, kvůli Tobě jsem ho podřízl, tak to přijmi!»
Toto je sunna, ale když se krátce pomodlíš: „Bismillahi, Alláhu Akbar“, pak to bude stačit k naplnění sunny.
Podle madhhabů tří imámů (Abu Hanifa, Malik, Ahmad), pokud při porážce zvířete záměrně neřeknete „Bismillah“, pak je konzumace masa tohoto zvířete zakázána (haram). Proto není vhodné, aby stoupenci madhhabu imáma al-Shafi’i poráželi zvíře, aniž by řekli „Basmala“.
Zvíře, které bylo poraženo bez vyslovení „Basmala“ kvůli zapomnětlivosti, je povoleno ke konzumaci.
Podle madhhabu imáma Abu Hanifa Obětní zvíře je vhodné připravit několik dní předem. To je projev připravenosti splnit příkaz Alláha Všemohoucího a touhu zabít zvíře. Je také vhodné uvázat něco krásného (mašličku) kolem krku tohoto zvířete, aby věděli, že toto zvíře je připraveno k oběti.
Je nežádoucí, aby zvíře určené k obětování bylo dojeno, stříháno z vlny nebo montováno. A podle toho madhhab imáma al-Shafi’i je dovoleno sedět obkročmo a dojit, pokud mléko škodí vemenu.
Je také dovoleno vlnu stříhat, pokud to zvířeti prospívá, například na jaře a v létě, kdy má zvíře hodně vlny, a do svátku obětování je ještě hodně času, protože po nastříhání vlny zvíře se zlepší a maso se zlepší. Je vhodné (sunna) rozdělit ostříhanou vlnu jako almužnu. Pokud stříhání srsti nemá žádný užitek, zvíře se nestříhá. (“Al-Fikhu al-Islamiyu wa adillatuhu“, svazek 4, s. 2732 – 2738).
ISLAMDAG.RU
Přečtěte si nejzajímavější články z IslamDag na našem Telegramový kanál.
